(Zasněný básník, 24.06.2017, basne)
Přes velká okna nádraží
zapadá slunce
a její ztichlé vášnivé vlasy
zapadají mou tvář.
Nákladními vagony po tratích
křižujeme svět
a vůně kolejí mou spásu
snad ještě umocní.
Noční směny doprovázel smích
a teď i pár vzdechů
co se vryly do zdí a uší
jako šepot milenců.
Snad s ní ještě pojedu
do ztichlých končin vědomí
a milostné dopisy spěšně uložím
do zchátralých spěšnin.