(lukassnajdr, 09.08.2017, basne)
A stejně pořád kráčet chci dál
i když rána občas smutná jsou
už není nic čeho bych se bál
a nemusím žít život s noblesou
proč klečet na kolenou
když člověk může se smát
ne vždy kráčíš cestou vyšlapanou
a občas získáš nějaký ten šrám
už bylo dost výčitek
a už bylo dost slzí
i když ten polibek
stále mne mrzí
a stejně pořád chci se dál smát
i když jizev na duši přibývá
života dál nechci se bát
i když láska v něm pomalu vymírá