(něco, 29.08.2017, basne)
Sedím v místnostech
mezi stěnami obytných domů
s nahou myslí
v kamenném srdci zrůdy
alias společnosti
Skrytý ve stínech klecí
vystavěných lidskýma rukama
Lev s vyšinutou myslí
s šílenstvím tryskajícím z očí
ve chladu
ve tmě
v přirozeném prostředí
maniacký
na pokraji zhroucení
na dosah vyvrcholení
nad vší tou lidskou tupostí
která je někdy tak uspokojivá
a chvíle kulminace
přichází nad těmi
jenž mě bezhlavě následovali
oblouznění
otupělí v realitě
kterou brali za svou
jsem jeden z posledních exemplářů
sténající nad ránem v pozdním odpoledni
ve svém neposkvrněném šílenství...