(Vašek Špongr, 06.10.2017, basne)
To jsme se ještě tenkrát nebavili vínem
nebyl důvod se bát,
že je spousta věcí, které nikdy nezažijem a měli lásky,
co se dají jen v dětství milovat
Kolem dvou kamenů jsme postavili brankoviště
a černobílý balón do rukou
takhle nějak jsme vyměnilo pískoviště
ona asi každá změna přijde s hrou
Ze starých prken jsme budovali opevnění,
které se nám chtělo v noci dobývat.
a přitom měli jsme být doma do setmění
to jsme mohli třeba stokrát namítat
V nejtěžších vedrech jsme vyráželi někam k vodě
tam už bylo rvát se podmínkou
největším důvodem je možná touha po svobodě
jenže pro nás tenkrát Katka s Monikou
Ty malé rozpory nepřetrhly krve svazek
co podle indiánů kluci stvrdili
nebylo dýmky, museli jsme vzíti za vděk,
že jsme za barákem spartu kouřili
Ve školních lavicích se našli první rozdílnosti
ty ses chtěl dívat, já víc znát
z dlouhého sezení ti v těle tuhly kosti
snad jen proto si začal utíkat
Uběhlo období a už nás hnali k maturitě
ať nosí mládí status dospělých
dodnes nevím jestli na truc realitě
tvoje plány mi zněly o dost líp
Časně ráno se mi roztřeseně oblek vzpouzel
a tys pevně držel batoh na zádech
naproti porotě se informace soukaj dlouze
jenže ty o tobě jsem zaslech po letech
Že prý si zažil horko s vlnou na Srílance
s Dalajlámou mockrát povídal
tou dobu jsem čekal v ÚP na přepážce
a prosil firmy, jestli můžu dál
Došel mi dopis odeslaný někde s Číny
co se tam děje, a že ses občas bál
u nás mám dojem, že jsme dávno nad režimy
tomu by ses asi lehko smával
Věci změnily od tebe už nechodí nic
kolem mě už běhá rodina
snad přijde doba, kdy uslyšíme ťukot sklenic
až to spolu projdem u vína