(Melfëa, 17.10.2017, basne)
Vzduch bolí,
když se prohání
v prázdných místech.
Tam, kde dřív něco bylo
a už není.
Tam kde dřív něco hnilo
po setmění.
Po setmění si drápu kůži
až na kost
a hledám to.
Hledám to,
co už bylo dávno ztraceno.
Obracím se naruby,
a zvracím svoje vnitřnosti.
Je to k zblití,
když už nejsou žádné možnosti,
kde hledat.
Kde hledat?
Kde hledat!
Už není kde hledat
a tak tady sedím po tmě,
drápu se,
zvracím
a pomalu usínám.