(dprochazka, 19.10.2017, basne)
Červení mravenci, tuční a prašiví,
žijí zde v kredenci, kdekdo se podiví.
Čekaje na žrádlo, krčíc se v rohoví,
nemaje na prádlo, modlíc se Bohovi.
Mravenci v kredenci, žijí již po léta,
v obydlích krajiny, kde sokol nelétá.
Vyhni se na sáhy, kredencům v obydlích,
mravencům – zločincům, křivým a prašivým.
Rovnost a hrndost, tu mravenci neznají,
kradou a lumpačí, zbytky ti nedají.
Kdo roven je a ten kdo se nebojí,
s mravenci zatočí, zastaví soukolí.
Rozdrtí vyžírky, přeruší rody,
zla tady ubude, přibude vody.
Zeleň a květena, parky a sady,
prozatím čekáme, neznáme rady.
Pohodlí málokdo za válku vymění,
toto se za léta poslední nemění.
Spasitel v každém z nás potají žije,
zatím jen zahálí, alkohol pije.
Jednou se probudí a vejde do kraje,
mravence vyhubí – vymete stáje.