(zdenka, 28.10.2017, basne)
ten starý strom nepřesadíš
kořeny neodetneš
stále tíž která táhne
k zemi
stokrát si nalháváš
jedinou lež
očima zahleděnýma do červánků
polykáš tu dálku
dokud neutoneš
nahoru dolů větve se kolébají
lež má krátké nohy
před ní neutečeš