(Petr27, 05.11.2017, basne)
Vyplul dřevěný koráb časně z rána
na vlnách se houpá jak hejno kačen
na rozvášněném moři čeká pokyn kapitána
nebe odvrátilo přívětivou tvář v průtrži mračen
Majestátné vlny jsou vysoké, jak hory
vítr opřel se do plachtet silou zápasníka
posádka pokračuje v plavbě, nečasu navzdory
cestou k přístavu náhle narazí na básníka
Bouře přehnala se nad korábem ze dřeva
stříbrné slunce vysouší palubu od louží
zlatý kompas na obloze jak ocas tetřeva
starému korábu ukázat směr zatouží
Na starém korábu se plavím do vlasti
jež byla rozbouřená jak hladina v příboji,
ač unaven návštěvou do tropických oblastí
černoši v zarostlých pralesech tančí při boji
Další plavba na korábu vezoucí lahve kořalky,
jenž posádka důkladně do dna vypila
plujeme po rozbouřeném moři do dálky,
zatímco na tmavém nebi stříbrná luna svítila
Již dlouho jsem plavbou po světě omámen
však chci zase spát ve svém pokoji
přesto zakotvili jsme u hranic s Ománem,
jehož lid nás vítá dlouhými konvoji
Přespávám v malé kajutě sám v rozpacích
přemýšlím o kvetoucím sadu na venkově
mé myšlenky uchová luna ležící v oblacích
psát dopisy při svíčkách mohu jen tobě
Něžná krásko vyhlížej u domovského přístavu
až připluje životní koráb, jenž obeplul zeměkouli,
abych mohl vidět lásku radši si přivstanu
už cítím, jak se u majáku do mě choulí