(Iva Husárková, 10.12.2017, basne)
Ledová voda umrtvuje kotníky. Lemy dlouhých sukní ztěžkly a táhnou ji ke dnu. Na protějším břehu roztahuje pysky a cení tesáky v zuřivém štěkotu smečka hladových psů. Vyskočí, utíká.
Krhavý oči
Chlemtají
Krásu
Bezmocně
Padá
Spirála
Času
Probouzí se. A zase upadá do něčeho, co snad ani není spánek. Na patře cítí pachuť doznívající smrti. Vysoká štíhlá žena s vlasy vyčesanými do složitého drdolu.
Černá nit
Se ve tmě
Houpá
Všude
Ticho
A klid
Stoupá
„Zahrajeme si hru,“ pronesl se sarkastickým úsměvem. Temná místnost kam ji zavlekl a svázal ústa roubíkem, proměnila její rysy v hrůzu.
Oblé
Tělo
Sladký
Buket
Vína
Nevina
Vina
S chichotáním se svezl na židli. V očích mu tančí jiskřičky šílenství. Ústa. Oči. Kužely světla. Jak se v něm spletla. S krutostí sobě vlastní číhá, číhá... před bránou pekla. Kdy byli šťastní?
V tisíci
Podobách
Každou
Z nich
Prožila
Jen mužů
Ozdoba
Vyskočí, utíká. Slyší kroky. Sandály pleskají o nablýskané dlaždice. Žaludek má sevřený a celá se třese. Vyběhne nahoru na vysokou věž. Zhluboka se nadechne a sevře ruce v pěst. Podívá se dolů a roztáhne ruce.
Život
Smrt
Pláč
Svůj
I svůj
Strach
Prach
Smrt tak neskutečná zdá se. Ač já jsem ty a ty zase let lapených ptáků. V bláznivém víru touhy a naděje, pod křídly albatrosa, týraná, bosá. Skočí na tmavý vyleštěný mramor.
Bílá nit
Vlaje slunci
Ve vlasech
Všude
Ticho
A klid
Počátek