(Realita života, 25.12.2017, basne)
Starý dům
Když myší drápky šelestí
ve zdech starého domu
nic dobrého zvuk nevěstí
je určen jen tomu
kdo slyšet má a začít se bát
Ležím a slyším pochod jejich
ležím ani se nehýbám
pomalu tuhnu
bojím se
nedýchám
Běžte pryč vy klaté myši
smůlu má ten
kdo vás slyší
já štěstí si přeji v jeden ráz
vás ať si vezme třeba ďas!
To prokletí mě stálo mnoho sil
sám sebe ozvěnou
co křik můj vrací
vyděsil
Ticho v uších bolí
ani čas se nehýbá
já ztuhle ležím
dívám se na zeď
jež se prohýbá
Omítkou praskliny se šíří
až vypadají jak úsměv sám
jen takto se nesměje nikdo
koho znám
Poťouchle a pitvorně
zeď se na mě šklebí
mezi zuby úsměvu
kdosi na mě hledí
Tak k čertu jsi nás poslalo
ty dvounohé stvoření?
Žebrej o odpuštění
a smíření s osudem
co nachystán pro tebe jest
Začni se modlit
žalmy číst
Mi máme žízeň
a chce se nám jíst!
Ležím ztuhle
mám strach
ani se nehýbám
pohledem svým
od krutého úsměvu
marně uhýbám
Ve starém domě
za starou zdí
nasycené drápky
vesele si šelestí