Rovnoběžky

(Fany, 18.01.2018, basne)

 

 

Rovnoběžky

 

 

Když, lásko, hovor nezvedáš,

taky nevoláš mi zpátky,

pak nakřivo je celý svět,

a ten můj život vratký . . .

jen stačí mi pár vět . . .

 

„Chybí mi všechno, i to naše hraní,

tvá něha, co´ s půjčovala z dlaní

a nevím, co je příčina, víš,

že naše světy mají k sobě blíž.

Jsme rovnoběžky, kdy jedna druhou

 protíná . . .

za noci sladký, za tý noci sladký . . .

 

Prosím, podej mi svou ruku,

prosím, zapomeň na hádky,

vždyť život je tak krátký

a nám ještě svítí

 zelená . . . „

 

Když, lásko, jsi mi vzdálená,

jsem sám zas tisíckrát,

 bez tebe nakřivo je svět,

 já chci za lásku se prát . . .

jen stačí mi pár vět . . .

 

„Chybí mi všechno, i to naše hraní,

tvá něha, co´ s půjčovala z dlaní

a nevím, co je příčina, víš,

že naše světy mají k sobě blíž.

Jsme rovnoběžky, kdy jedna druhou

 protíná . . .

za noci sladký, za tý noci sladký . . .

 

Prosím, podej mi svou ruku,

 prosím, zapomeň na hádky,

vždyť život je tak krátký

a nám pořád svítí

zelená . . . „

 

Když, lásko, jsi mi vzdálená,

jsem sám zas tisíckrát,

 to bez tebe svět je nakřivo,

protože mám tě, víš,

 

mám tě hrozně rád . . .