(Fanny, 24.01.2018, basne)
STROMY
Byla pláň - holá a pustá,
jen jediný strom na ní stál.
Přišla noc, s ní úzkost, tma.
On chudák malý sám se bál.
Přišlo ráno - slunce a světlo,
a on tam sám stál dál a dál.
Časem vyrostl, ale úzkost
zůstala a on se stále bál.
Byl les - zdravý, krásný, veselý.
Smrky, jedle, modříny... i buk tam stál.
Přišla noc, s ní úzkost, tma.
A chudák malý buk se bál.
Přišlo ráno - slunce, světlo,
mnohý jehličnan v tom lese stál.
A přece náš buk byl pořád sám,
samota tížila a on se bál.
Tak byli oba sami...
Oba svým způsobem jediní...
Toužili po lásce a společenství...
Ale byli oba jen nepochopení...