(Petr27, 30.01.2018, basne)
Koukám se lampě do tváře
jak rozpouští tmu v jejím žlutém světle
chtěl bych uchopit kousek té záře
jež svítí pro dva květy odkvetlé
Tma se ztrácí pod slunečními paprsky
co každé ráno šimrají okna pod rámem
slunce má při východu barvu zrzky
kterou vzbudí vždycky časně nad ránem
Tma mizí, jak pod postelí stín
noc se vytrácí jako nad hrncem pára
až světlo nastane však co my s tím ?
slunce svými barvami po stěnách čmárá