A. Kamínek

(La Suneteto, 21.02.2007, basne)

Našel jsem jednou kamínek,
vyklubal se z něj drahokam.
Jenže se mi asi ztratil.
Zapadl a nevím kam.
Asi se v srdce skály vrátil.
Zbyla jen hrstka vzpomínek.

Měl jsem ten kamínek moc rád.
Po kapsách jsem ho nosíval,
hýčkal ho, chránil, leštil, hladil,
dlaněmi jsem ho zahříval,
a ten šutr mě takhle zradil.
Neměl jsem ho té skále brát.

On mě však první uvedl v omyl.
Třpytil se v slunci jeho lesk
jako by mrkal vesele,
že jako zažene mi stesk,
že jako budem přátelé.
A pak mě takhle srdce zlomil.

V životě je to prostě tak,
kameny přijdou a odcházejí.
Tak to chodí a já to beru.
Že se však divné věci dějí,
k nerostům mám teď nedůvěru.
Nebo mi zase vytřou zrak.

www.liter.cz