(Jasmin de Paris, 09.05.2018, basne)
Znovu dlaně spálené
až do němoty
touhou
jako mosty
které nestačily
vychladnout
A slova
co jsi mi vzal ze rtů
ale zůstaly
tam
jako vlaštovky
na drátě
nebo to prádlo
co pomalu usychalo
zatímco jsi
ležel
v nemocnici
a mě za tebou
nepustili
protože nejsme
příbuzní
...
Znovu tolik slz
na dně řeky
spálené sluncem
jako mince
které měly zaplatit
cizí štěstí
ale skončily
na dně
...
Znovu
miluji tě
které pro mě
nepřestalo znamenat
míň než včera
A Praha ve čtyři ráno
Cinkání tramvají
ustřihne němou erotiku
snů