(Isquieasuus, 13.05.2018, basne)
Zapadá slunce
vše ozařuje v jiných barvách
než včera
než před tím posledním zamilovaným pohledem
je strašně zvláštní
když to slunce mrazí
svou krásou
miliony myšlenek
v proudícím tichu
naráží do polibků
které jsem ti zapomněl dát
jako feťák
si do žil píchám naději
že ke mně ještě něco můžeš cítit
a mám strach
že detoxikace
mě dovede k šílenství
jsem zavřený
s klaustrofobií
uvnitř mé hlavy
v tom jediném
kdysi jistém v životě
je strašně zvláštní
sedět vedle tebe
a cítit jak mi chybíš.