(Aiury, 24.05.2018, basne)
Prší.
Prší dešťová voda.
Prší prázdná slova
niterné myšlenky
přivázané na provázku
aby je vítr neodvál.
K zemi se snáší vše nevyřčené
střípky s ostrými hranami
zabodávají se do bledých paží
jak ostří nože
do kůže.
Prší ti do hlavy
a ty kapky zaplňují tvou mysl
jindy prázdnou.
Houpeš se.
Sem.
Tam.
Sem tam.
Houpeš se v dešti
a nebeské slzy
rozplývají tvůj odraz v kaluži.
Houpeš se v krůpějích
andělského smutku
protože i andělé pláčou.
A všichni víme
proč.