(Dušekteráztroskotává, 29.06.2018, basne)
Pírka labutí celé bílé,
s lehkostí padají,
padají do panenské krve
Slyším zpěv přehrady,
zve mě dál,
dál do Tvé zahrady
Zrající víno, jiné však nezralé,
řekni mi Pane: ,,Jsem Tvá nebo ne?"
Nic neříkej, vím, že ne
Jsem jednou z růží Tvé zahrady,
o kterou se jako Malý princ staráš,
zaléváš, ale občas zapomeneš....
Zapomeneš-li na dlouhou dobu,
tak má červeň uvadne.
Netrhej mě! Prosím!
Sám jsi Rybou poblíž vody,
rád si užíváš svobody...
Já rozumím a akceptuji
Rybí chlad neumožní cit,
který umíš dobře skrýt...
Ale je v Tobě -ten cit
Někdy mám pocit, že jsi mi tak blízko,
ale přitom tak daleko...
Pírko labutě od hříšné krve,
s lehkostí padá z mostu...