(Jean-Paul Simon, 16.07.2018, basne)
Kadeře, kterýmžto účes vtiskl čas,
stráží tepny pod nimi se klenoucí,
života žár krz ně se deroucí,
z nich line se hrdosti zvučný hlas.
Mne jímá teplo města rodného,
jeho kout konejšivých dlaní,
jeho ze sna probuzení ranní,
lapilo poetu v sebe bludného.