(Jean-Paul Simon, 07.08.2018, basne)
Křivky těla Tvého útroby mé chtíčem toliko spalují,
svlažiti rety žíznivé toužím pokožkou Tvou smyslnou.
Těmi, po nichž dychtíš a kteréžto Tě vábí a milují,
křivek Tvých jazykem zkoumati se odvážím nejednou.
Vlnící se tělo Tvé pod špičkou horkého mého sametu,
jemuž celá patříš a na slovo jsi mu libě poslušna.
Samet, jenž Ti páše pocity toliko libé skoro v letu,
z nichž jsi dychtiva těla mého, celá toliko jaře vzdušná.