(Avola, 24.08.2018, basne)
Žhavé chodníky vyhání z města k přeplněným břehům
vím že jsi jen tečka mezi mraky
na podzim jsi zmizel s ptactvem
a pak jsi ztratil cestu zpět
pod sukní s puntíky
už nečekám na tvoje ruce
trochu umazaný od smůly
co voní lesem
v bezvětří
se ticho ani nehne a těžkne
jakoby se usadilo na hrudi
nejsem bláznem
který ve skříni sedí a lomcuje sebou sem a tam
jenže někdy bych jím mohla být
to by se pak do mé hlavy vtěsnal celý svět
a pak
pak bych tě našla lásko hned