(Špáďa, 28.08.2018, basne)
Až spolkne nás noc
a smáčí tvá rosa,
až nebudem moc,
že zlomí se osa
pátého kola
Velkého vozu,
pak teprv zvolám:
Nač vlastnit rozum?!
Až zhltne nás proud
potoků z polí
a budem plout
řekou, co bolí,
pak teprv zažhnu
od svíce louč,
ať spatřím v blažnu,
kdo je můj kouč.
Až pozře nás zem,
v prach přejde troud,
vložíme sen
do rodných hroud…
Až spadne klec,
kde duší ráj,
pak zvoláš přec:
Dál se mnou hraj!