(RenyNew, 04.09.2018, basne)
Kudrny dlouhejch vlasů
a kabát z ovčí vlny,
ukázal plachý holce
co může a co umí.
Za oknem prosinec,
a je dva hřálo
skákat si do řeči,
to, že je společná,
že jí není
vůbec málo.
Kudrny dlouhejch vlasů
a křivák koženej,
a co jsme uspěchali,
snad zítra doženem.
Mluvili pořád dál,
dál a víc spolu.
A jindy mlčeli,
aby jí pro radost
zahrál
na mandolu.
Kudrny dlouhejch vlasů
a vesta džínová,
to, co ho dneska trápí
před ní už neschová.
A možná nechce,
nebo snad neumí.
Neposlech Vladimíra
co zpíval o růži
která to
všechno
asi ví.
…
... pak nepřišla pohroma,
snad jen dočasnej konec světa,
za oknem byl červenec
a nepsaly se sedmdesátý léta.