(Amonasr, 12.09.2018, basne)
PROLÍNÁNÍ
prostupujeme se navzájem svými osudy
v nelineárně křížících se časech
tenoučké vrstvy našich životů
propichují občasné letokruhy odjinud
aby nás protkávaly do roztodivných pavučin světů
které pak v průvanech mizí bůhvíkam
a ulpívají někde na nárožích
než je setřese náhodný chodec
nebo ranní déšť
někdy se nám jejich zbytky vrací
z nečekaných stran
jako čímsi povědomé nitky
co nám připomenou že bývali jsme mladší
málem jsme na to zapomněli
letmý úsměv nám osvěží na chvíli tvář
třebas i konejšivým smutkem
udiveně se v tu chvíli rozhlížíme
komu
jak
a kam
mezitím běžel čas
jako bychom se snad my sami nezměnili
též sotva k poznání těm druhým
škrobíme úsměvy pro dekórum
ze všech a do všech stran
prolínáme se s vlastní minulostí
která se zdráhá pustit nás příliš hluboko zpět
tak přivíráme oči
sami nad sebou
když naše paměť nesahá ani po kotníky
zlomkového času
průniky jak natažené kšandy
nás všelijak napínají
a táhnou často až k překvapivým souvislostem
co rády se přetvařují za náhody
přitom to ony si nacházejí nás
ne my je
zatímco se nám zvolna rozpadá poločas
do bláhově nevyřčených nadějí
že snad sami sebe přežijem
Praha, 12.9.18
https://www.youtube.com/watch?v=rDyb_alTkMQ