(JirkaS, 21.12.2018, basne)
Do proudu mých dní
vplouváš bezostyšně
oděná nahotou své krásy
nesměle i hříšně
Do proudu těch dní
vcházíš ledabyle
jak světlo do tmy noci
žhnoucí na tři míle
jak jinovatka v zimě
sedáš na mé líce
pak potichounku stékáš
ke mně do sítnice
A vyvádíš mne ze tmy
- stejně jako slepce
jdu k úpatí tvých nohou
našlapujíc hebce
Kde v mechu vlídné duše
mělním tvoje splíny
a dávám zapomenou
jiné manekýny
Do proudu všech dní
do meandrů mých vrásek
dáváš zapomenou
jména prošlých lásek