(zdenka, 27.12.2018, basne)
v cípu lesa
voní hvězdy
svobodně planou
nohy bosé běží travou
měsíční záře skrze koruny stromů
proniká do duše
navrací klid
tichá je noc
listí ševelí
píseň za písní
rozezní chór
chudých svobodných prostých
jako je on
sám pastýř zatoulaných ovcí
jednu po druhé
do rukou bere
dechem život navrací
pomalu na zem klade
aby také ony zářily na cestu
všem pocestným
až v trávě zahlédneš hvězdu spadlou
pokloň se
pro štěstí
že tobě také zazářila