(tomáš0912, 08.01.2019, basne)
Na náměstích,
když přicházejí vánoce
stavíme vánoční stromy,
přízraky naší evoluce
a čekáme na první sníh ...
Tak to jsme my.
V časech té staré revoluce
Jež svíráme pevně ve svých srdcích,
až prýští rudá krev ...
Slyšíme vlastní smích
a někdy také hrubý řev.
Cítíme teplo, co je v nás
Ačkoliv často bývá mráz.
Čas lásky, soucitu i nostalgie
rozsvěcuje naše okna.
Tam někde v nás to bylo a stále je,
ta, jež je tak věčná.