(-Wendy-, 26.02.2007, basne)
Upadám v zapomnění,
s nikým nemluvím.
Že to tak není ?
Že si to vymýšlím ?
Nic o mě nevíš….
….věř mi, buď rád.
Pravda není sladká,
trhá a bolí.
Stačí jedna hádka,
a slzy se koulí.
Proč beru to tak vážně ?
Nechci plakat už.
Vždyť není to tak strašné.
Pomohl by mi … nůž ?
Nevím…
Já nebudu to vážně brát.
Změnila jsem se.
Začínám se sebe samé bát,
když myšlenky v hlavě honí se
Proč však nepřeměnit myšlenky ve skutky ?
Proč nejít na to místo,
kam tak dlouho chci ?
Pro nejít na to místo,
pohlédnout na rodné město…
…už naposled