(Yry, 30.01.2019, basne)
Jsem uvolněný a dýchám zhluboka.
Ležím na prostydlém ordinačním lehátku
jež podobá se rybí páteři.
Směje se mi do očí
a chce abych se svléknul.
"Tak jó ty studený lehátko!"
Ale i když se ten život možná chýlí
vznáší se na tu nade mnou
dva velcí andělé
schovaní v dekoltu paní doktorky.
Jejich našpulená ústa vymýšlí historky
v nahatém roznožení
a ty šroubují mé šílenství
při každé inhalaci mého hanbatého archívu.
Smrt se odkládá.