(milda0043, 16.03.2019, basne)
Vítr češe tvoje vlasy
déšť chutná po soli,
bývaly to fajn hovory
i chvíle mlčení
a pomněnkové tvé oči
chápající ticho
vedou ruce po tvých bocích
nahoru do kopců
a zase zpět do úbočí,
beze zbytečných slov
a přesto je vše vyřčeno,
chci se zas topit v pomněnkách
a slyšet mlčení,
nevyřčená něžná slova
ten křik tvého těla,
z dálky tichounké volání
jsi moje prokleti,
toužím jen po tvém obětí
po větru ve vlasech
po modrých pomněnkách.