(Trash75, 16.04.2019, basne)
Jak kapka po kapce,
bezděčně stéká,
po tvých dlaních.
Stejně tak hebce,
vítr tě obléká,
do tvých přání.
Není čas si zoufat,
je to spíš k pousmání,
jak k tobě praví.
V hlavě máš asi brouka,
který tě znenadání,
po krku hladí.
Jak kapka naděje,
srdce tvé rozbuší,
letmé ty dotyky.
Na čele krůpěje,
to se přec nesluší,
takové cavyky.
Žaluješ vrbě své,
která se naklání,
by skryla tajemství.
Uchová touhy tvé,
v potůčku na stráni,
kde je tvé hájemství?