(Šíleně smutná princezna, 29.05.2019, basne)
Zase se budím do jiného světa,
každý den ta stejná věta.
"Kde pak nacházím se právě",
ležím tiše v suché trávě.
Žiju sama na planetě,
možná v celém širém světě.
Motýli v hlavě i mimo ní,
vzpomínky sladce zavoní.
Před sebou vidím spoustu barev,
které mi připomenou... výdech - nádech,
svět, ve kterém jsem byla včera.
Přátele, lásku, et cetera.
Teď kolem mě není nic,
a přece všechno, jakoby tu bylo
třeba jít světlým barvám vstříc
a doufat, že černé už málo zbylo.
Stejně mám strach zavřít oči,
nejen dneska o půlnoci.
Bojím se tmy, světla taky
chtěla bych mít včera zpátky...