(Kaj, 10.06.2019, basne)
KRÁSA NESMÍRNÁ
Plameňáci s amputovanými křídly
Stojí na pruhované noze
Proudem vědomí
Z rozříznutých hlav
Osvětlují kolejiště
Na hladině rozsvěcují
Světla leknínů
Čekají, až jí rozvlní
Ševelení vlaku
Uvítá jej vodník
Pán mokré čtvrti
S červenou čepicí
Nosem a tvářemi
V čekárně na přátelství
Sestavují řidiči
Pivní jízdní řády
Co pivo to dvě hodiny
Život naroubovaný
Na mrtvolu vánočního stromu světa
Z ozdob probíjí k lidem čas
Duše zavařené
Pod sklenicemi v regále
Za zády učitele
Zatínání sekery
Rusalka s pentlemi
Se chápe loukotí
Zlámaného kormidla
Pomalu k nim přirazí
Jako tahač kamionu
Roztočí dvouhodinovky
Sklenice vypustí duše
Ve starých pendlovkách
Zachrčí soukolí času
Rozletí se dvířka
Vyletí plameňák
Rozhoupe polokoule
Bezdotykových kyvadel
Studené odlesky
Měsíce na hladině
Prsy deprese
Dokořán otevírají
Kalná prasečí očka
Kaštanové oči
Pod zeleně podbarvenými ostny
Manželka doma
By je chtěla vydloubnout
Děti by z nich špejlemi
Sestavovaly zvířátka
Zpěněný rozum
Se chápe naříznutých berlí
Sápe se z těla zčernalých svalů
Od přízraků kocoviny
Rozvalujících se v jasu dne