(Zamila, 26.07.2019, basne)
Čtyři kola vzpomínek
U italských břehů zastavil se čas
porouchaný trabant štěkl do těch krás
nebe bylo modré, všude samý smích
máme staré auto a v něm nový hřích
U italských břehů život jinak pluje
naděje má plachty, srdce kormidluje
a to staré auto vrší vzpomínky
stejně jako moře mušle, kamínky
Ty italské břehy měl jsem víc než rád
vždycky trochu soli padlo do mých ztrát
vždycky trochu lásky přišlo s přílivem
napsat modrou báseň, až tu nebudem´