(Amonasr, 24.08.2019, basne)
ČTENÁŘ
odložil knihu
a bylo mu tak zvláštně líto
že už ji dočetl
nechtělo se mu ještě z příběhu ven
do svého vlastního světa
i když ten příběh jako by do něj tak trochu taky patřil
rozuměl jeho hrdinovi
snad stejně empaticky s příměsí bolesti
sympatie i obav
jako autor když knihu psal
jistě ji psal také sám o sobě
to se pozná
a taky tak trochu o něm
to už je ale jen na čtenáři
do jaké míry splyne s postavou
znal moc dobře ona hnutí mysli
i když mu byla někdy cizí ta lehkost
s níž se hrdina pohyboval ve vyšších kruzích
nižší střední původ ho s ním naopak spojoval
konfrontoval různé jeho kroky
se svými zásadami slabostmi a zvyky
leccos by dělal jinak
nebyl v tom ale žádný odsudek
spíš nečekaná náklonnost k tomu
na kterého by se ve svém okolí
díval spíš s mírně opovržlivou ironií
nesnášel nikdy snobské večírky na rozdíl od hrdiny
byly mu převážně utrpením
i když jimi proplouval kdysi navenek podobně úspěšně
jen ten požitek z nich mu byl zcela cizí
nemohl přitom nepomyslet na autora
jak dalece se svým románem odhaloval sám
i když s patřičným odstupem od celé scény
ne však chladným a odtažitým
naopak s mistrovským ztotožněním zasvěcence
tím čtením jako by se nořil do nějaké své vlastní poněkud zasuté vrstvy
něžné i dráždivě bolavé
kousavé i k pohlazení
příjemně vrnící
ovšem s lačnými záblesky v očích
zemitě stahující noblesu z výšin k realitě
a smyslem pro krásu nehodícím se k touze po úspěchu
jen nerad vrací tu knihu zpět do police
dnes už však pracovat nebude
realita musí do zítřka počkat
pustí ji k sobě až po doznění
po odplutí té snově křehké zlaté rybky
než by ji sežrala bez špetky smyslu pro tajemné okouzlení
ta věčně hladově číhající kočka
Praha, 24.8.2019
https://www.youtube.com/watch?v=983y7ipDXRE