(Severka, 02.03.2007, basne)
Uprostřed noci já do tmy zírám.
Nevnímám čas, pot z čela si stírám.
Domek z karet spadl a já se ho
pokouším před vlky rychle sbírat
Uprostřed noci zbylo jen mé mlčení.
Strach je momentálně nejtvrdším mučením.
Domek znovu padá a já zas slyším jak
ze tmy ozývá se jejich vrčení.
Uprostřed noci zas krev slabých poteče.
Kdo stavěl pevně ten možná jim uteče.
Teď i mně na konci sil slzy kanou,
Postavila jsem ho, oni však číhat nepřestanou…