(J.Karasová, 05.10.2019, basne)
Prší mi do očí
a kapky tečou po duši.
Radosti mlčí…
už zase a v hlavě hučí.
Mám ráda déšť i letní bouře
už od dětství, které se nevrací.
Vím, když spěchám, tak to klouže
a když fučí vítr, všechno převrací.
Za ta prchavá léta,
jsem zmokla mnohokrát.
Teď už jsem žena, zcela-
připravena prát se i si hrát.
Tak ať si třeba leje,
budu v dešti hrdě stát.
Když srdce se směje,
není ještě čas se smrti odevzdat.