(Radek.oslov.Šafárik, 02.11.2019, basne)
Leží v trávě opilej sen
co krásu bere po svém
sám cizím stínem
je v tichu ztracen
únava ze čtyř stěn
co věty v sobě počítá
To jen vteřina je odžitá
zůstal v sobě plamen
je tolik viny
chvíle hvězd se dotknou
co v němž se stanou
mlčící stiny
Hledající modré nebe
Poslepu ve větu
obejme náruč plnou květů
A co z ní zbude.