(Anděl, 28.11.2019, basne)
na bílé posteli lásko
vezmu si tě
něžně a pomalu
jako když stéká sladký med
na krajíc chleba s máslem
jako když závan křídel motýlích
přeruší svit měsíční
utopím prsty
ve vlnách vlasů zářivých
v příboji těla
zakotvím s vášní svoji loď
zůstaneme tak
až do svítání
zašeptám jen – pojď!