(Yves, 04.03.2007, basne)
S úderem půlnoci lampy poblikávaj,
z baru ženy ti už ani nezamávaj,
tak cesta jeho byla jistá –
pod večerem přichází pianista.
Přes rokle duší a srdeční záhyby,
vnímáš jen jeho těla pohyby,
břinkání kladívek, strunohra čistá,
to do noci vyhrává pianista.
Slyšíš lad tónů, slyšíš tu zprávu,
když ztichne piano brzičko k ránu?
Jak lehounký vánek, co zafoukal do listu,
zafoukat víc a zabil by pianistu.
To v každém z nás je virtuóz maličký,
hraje tak potichu, aby nerušil lidičky.
Proto vyjdi vstříc tichému místu,
pak i ty uslyšíš svého pianistu.