(Samta, 03.01.2020, basne)
Bojí se člověk, bojí se konce
mrzkého svého života.
A přitom netuší, že v tomto světě
je smrt jediná jistota.
Stejně tak, jak každé ráno
den dlouhou noc vždy vystřídá,
tak smrt jak slunce nad horami
v životě našem vysvítá.
"Pln svět je lásky!" můžete tvrdit,
to však nemyslíte na závist.
Když láska vydá se vícero směry
tak se z ní stane nenávist.
Snaží se lidé najítí krásu,
ve věcěch, které krásné jsou.
Umění větší je věci hledat,
jež mají krásu vyhaslou.
Nač básně psát a písně pět
o krásách obdařených dam.
Když tiše můžem obdivovat
falešné lásky srdce klam.
V bolesti ostré bodnutí nože
nad barvou krve se rozplývat
a před soudy z křivých obvinění
nad lidskou lstí se usmívat.
A přesně tak se místo toho,
že by se smrti mělo bát,
té bílé kostře v černém hávu,
mělo děkovat se na stokrát.