(Isla, 10.01.2020, basne)
Největší romantik světa poradil
Klidně si umři v pravý
čas tvůj,
skonat je odveta za naše hříchy
Rozsetý hnus
vše zapsáno v největší knize "Exodus"
Minulost, přítomnost, kabát má ušitý z pýchy
Ne všichni ho nosí,
přesto zima "Smrt" každého svou ranou
vzít si musí
A On pořád kdes je bosý
Umřeš, to my všichni,
dej však světu otisk z tvého retu
Polibkem z hlubiny těla,
tak matka příroda to chtěla
Dokud je ještě k světu,
a k tobě milá...
Do vybraného květu ženy té,
co o tobě snila
Nic pak nebude mrtvé,
žít budeš dál v jiném světě,
ze semena a tvého jména
Ďábel je však hybatel
rozdává falešné jména, tituly i masky
Nosí a honosí se jimi
jen ti, bez pokory
a ti, co jedí živá těla
Ostatním jsou spíš jen k smíchu,
buď je jen tak strpí, nepoučeni v neznalosti,
svůj život trpně odžívají
Schovaní ve svých myslích,
skořápky a ulity
ve svých bytech,
stejně pořád zvědaví,
hledat smysl bytí