(Isla, 26.01.2020, basne)
Evropo, tys v lících červená jak květy vlčího máku
Vyzdvihlas sukni, pod nimi schovala vlajky odsouzených států
Byla to zvědavost, rozprava?
Rozprava, tak řekni s kým?
komu jsi slíbila svůj rodný klín?
Svedly tě bídou svou, nebo svým bohatstvím?
Míchaným nápojem, plamen Světa nezhasíš
Rozpletlas hranici spletenou z ostnatých drátů, to bylo fajn... avšak navedla koráby pirátů k odvetám
Násilnikům vydláždila cesty v zlatě, k nevěstám, jejich pleť zdobená alabastrem
Otevřená brána k neznámým světadílům, těm rozházeným orgánům planety a všech cizích jazyků, tak mělo by raději zůstat u zvyků...
S pecny poctivého chleba a rukama plných mozolů
No vidíš, též se ti chce zvracet, říkáš si, proč se máme bát a k minulosti vracet?
Chceš vnořit šavle potřené krví do sudu plného medu
Laboratoře jsou plné zkumavek plné jedů, zbraně v ulicích plné sleďů, dotuješ vše, proč nepošleš je k ledu, tlustou tečkou na papíře
Odpouštíme! Však ostražitost je jedna ze smyslů k přežítí,
vydobytá sláva, než ztratí se,
pod tekutými písky květů z mandaly
Do řek už vplouvají krokodýlů masy,
napít se čisté vody, objevit své nové časy