První pohled
(báseňkář, 03.03.2020, basne)
Krajinou nechám se pěšky unášet,
jen křídla a nad obleky se snášet.
Opustil jsem tím na mžik samotu,
prožít chvíli bez obav a rachotu.
Louka leskne se sněhem čerstvým,
les v dáli pyšní se vrškem černým.
Na okamžik mihnnutí okem učiním,
potkám jarní kvítko v rouše zimním.
Chopím se šance a zázrak si odnesu?
Nebo urazím štěstí a její noblesu?
Pohledy naše se setkaly v úsměvu,
hlavy naše nutějí nás ke zpěvu.
Pohledy se zastavily a ústa otevřela.
To láska na první pohled oči podemlela.