(jenommarie, 03.04.2020, basne)
.
Vakuum vědomostí, v pouzdru uložené.
Občas zachytí jednu,
nebo dvě, z mých myšlenek.
Bez směru a velkých odpovědí.
Přesto svůj smysl, dobře znají.
V mém vzduchoprázdnu,
bez stinných.
Pomalu a v klidu, uzrávají.
Balónky náplněné héliem.
Některé voní úsměvem.
Možná některým očím pro smích.
Všichni si plujeme životem.
Se svým vzduchoprázdnem.
To není v ničí moci.
Někdo má ty balónky lehčí a jiný těžší.
Myšlenky prázdné, myšlenky plné,
myšlenky moudré, myšlenky hloupé.
Když je kam sáhnout,
tak je TO . . . zkrátka dobře.
Ale i prázdno, někomu vyhovuje.
Jsme jenom NÁPLNĚ.
Pro, ty RŮZNÉ . . .
Komu se daří
a nasává jako z balónku,
ten nejčerstvější vzduch.
Létá jak moucha,
může ostatním, předávat svůj um.
Svá moudra kolem sebe
bzučí.
Naslouchám těm,
moudrým mouchám.
Snažím se, snažím.
Ukládám. . . ukládám,
ale přesto.
Jenom to své,
vzduchoprázdno MÁM.
Jak nespravedlivé,
ale co s tím nedělám.
Děkuji všem moudrým mouchám.
Že u mě zabzučí.
Děkuji všem moudrým mouchám,
které se přes své moudro,
příliš nepyšní.
Děkuji,
že jsou se mnou,
i trpělivý.
Snad i můj úsměv
a výraz vděku potěší,
nejednu moudrou mouchu.
Nechci tím říci,
že jsem příliš hloupá.
Jen nejsem žádná,
moudrá moucha.
Já si jen tak,
ve svém vzduchoprázdnu,
ráda broukám.
Píseň o mouše, Jitka Molavcová:
Recept na štěstí (Jan Werich):
Moudrá pohádka pro všechny:
.