(Xardas, 11.04.2020, basne)
Vášeň
Vzplál můj oblek – shořel.
Nemám šaty.
Nahý k hoře stoupám;
krásy hledat.
Sňal jsem na zem kosti
a k snům se dal.
Bez nich stažen z kůže,
vím, že jsem půl.
Srdce předám hlavě.
Zcitované!
Sukně hvězdám svlékám:
Étericky.
Něhu v nervech cítím.
Netoužebnou.
Přitom stavím z anchu
mauzoleum.
Kde čas zbarvil zbytky
z torza mého.
V lidský život splynou.
Jako urna.