(Xardas, 18.04.2020, basne)
Z pohasínající výhně
nezemě se rodí.
Kráčím po ní denně líně,
i dyž pluji lodí.
Opustit mě ona nechce,
uvnitř je mi krásně.
Lehám do snů – bez snů lehce,
i když nespí saně.
Prudký kávový déšť smáčí
všechny cesty, které
mrtvá těla nutnou prací
zdobí – i když v cele.
Čekám věky v pusté zemi,
odpoví-li Hamlet:
Proč je někdy život němý?
I když tančím balet.