(Epitefon, 28.04.2020, basne)
Naděje, žal ubohý,
zmizel jak oblaka,
klaním se já před naše bohy,
že život rychle utíká,
že noc vždy předbíhati bude den,
že mrtvé v kandalech svých drží zem,
a do moří, jichž lid obává se tak zděšně,
znavená tůně moje zanedlouho vpadne spěšně.