(vojtěška, 08.05.2020, basne)
v příštím vesmíru
šli jsme znovu po slepé silnici
a den byl bílé vyfouknuté vejce
vzdušný most; rozemletá křída
půltónem míjeli nás opatrné rostliny
střídaly různé zastávky; místo
v řeči vylámané do skály
z otisků;
na dně její suti jsme
teď hledali svou přítomnost
zatím co noc
váhavě odlévala inkoust
na měsíční papír času;
a potají se smála
mým přetrhaným vidinám ve vlaku
- tobě do vlasů přiznala svou pravou barvu
a mě
sny najednou odkvetly do vlčích máků
jak někdo nad námi
zastavil mraky