(vojtěška, 11.05.2020, basne)
do této noci
položila jsem hvězdu
ale její tělo
ještě leželo na písku;
tak ptala jsem se do věčnosti
zda moje kosti
oplatí stejnou věrnost zemi
až rybář měsíc
převlečený; za krysaře
nabídne mi
všechno své stříbro
pod hladinou moře
.
k sobě se vracím
když padám s nocí
jedno tělo; zarážím se o stín
zda je vlastní; můžu jen šeptat hvězdám
co se mi zdá ti odevzdám
když nahlížím
pod tvojí hladinu
kterou nosím v srdci
pak do bílého dne
se moje přání propadne
jak do nemoci
tak ve mně dýchá ticho
čekajíc na svůj příchod
samo sebe zaklíná
a sama sebe vrací
..
má odražená hladina